| Tomáš Garrigue Masaryk |
 |
1918-1935 |
Založil samostatnou Československou republiku. Za jeho vlády nebyla válka, jak sliboval.Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo ob/prezident Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, ob/první ob/prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.
Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka ob/pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 ob/promoval filosofickou ob/prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlotte Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou ob/prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v ob/praze byl 1882 jmenován ob/profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho ob/program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas |
| Edvard Beneš |
 |
1935-1938/1940-1948 |
byl představitel zahraničního odboje jednal v Ženevě s domácími politiky. dvard Beneš (původním jménem Eduard;[pozn. 1] 28. května 1884 Kožlany[2] – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl československý politik a státník, druhý československý ob/prezident v letech 1935–1948, resp. v letech 1935–1938 a 1945–1948. V období tzv. Druhé republiky (po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 do 15. března 1939) a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl mezinárodně (nejen ob/protihitlerovskou koalicí) uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým ob/prezidentem republiky. Úřadujícím československým ob/prezidentem byl opět v letech 1945–1948.
Po boku Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš jedním z vůdců ob/prvního československého odboje a zakladatelů ob/první Československé republiky. Než se stal ob/prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako ob/prezident dvakrát abdikoval, poob/prvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou. |
| Emil Hácha |
 |
1938-1939 |
Bez jeho souhlasu bylo ob/provedeno Mnichovské diktátům. Byl ob/prezidentem ob/protektorát Čechy a Morava. Emil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 Trhové Sviny[2] – 27. června 1945 ob/praha)[3] byl český ob/právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího sob/právního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen ob/prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem dne 15. března 1939 a vytvoření ob/protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939[4]) setrval ve funkci jako ob/protektorátní státní ob/prezident,[p 1] kterým zůstal až do zániku ob/protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost ob/právně-teoretická, literární a překladatelská.
|
| Klement Gottwald |
 |
1948-1953 |
Byl ob/prezidentem v období normalizace, podporoval režim a udržování sovětského vlivu v zemi. Klement Gottwald (23. listopadu 1896,[1] Dědice nebo Heroltice – 14. března 1953, ob/praha) byl československý komunistický politik. Od roku 1929 byl poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci ob/premiéra ve své ob/první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen ob/prezidentem Československa, jímž byl až do své smrti. Třebaže se na začátku stavěl ob/proti politickým ob/procesům, nedokázal sovětským tlakům vzdorovat[2] a byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spoluob/pracovníků i nevinných lidí (včetně Milady Horákové).
|
| Antonín Novotný |
 |
1957-1968 |
Dělal podobné věci jako Gottwalt. Podporovaní Sovětského svazu,... Antonín Josef Novotný (10. ob/prosince 1904 Letňany[1] – 28. ledna 1975 ob/praha[2]) byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci ob/prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako československý ob/prezident, v pořadí třetí komunistický.
|
| Ludvík Svoboda |
 |
1968-1975 |
Byl ob/prezidentem v období ob/pražského jara, později podporoval normalizaci. Ludvík Svoboda, KCB (25. listopadu 1895 Hroznatín[1] – 20. září 1979[2] ob/praha) byl československý voják a politik, účastník ob/prvního a druhého odboje a v letech 1968–1975 sedmý ob/prezident Československa.
Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spoluob/práci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen ob/prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě ob/pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. |
| Gustáv Husák |
 |
1975-1989 |
ob/prosazoval normalizaci, československou suverenitu a nezávislost. Gustáv Husák (původním křestním jménem Augustín, 10. ledna 1913 Dúbravka – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý politik slovenského původu, vrcholný představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a v letech 1975–1989 osmý ob/prezident Československa.
V roce 2019 se umístil na sedmém místě ankety Najväčší Slovák. |
| Václav Havel |
 |
1989-2003 |
ob/první Český ob/prezident, podporoval demokracii. áclav Havel (5. října 1936 ob/praha – 18. ob/prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník. Byl devátým a posledním ob/prezidentem Československa (1989–1992) a ob/prvním ob/prezidentem České republiky (1993–2003).
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také ob/proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem ob/pražského jara se zapojil do politické diskuse a ob/prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z ob/prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z ob/prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských ob/práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní ob/prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů ob/protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. ob/prosince 1989 zvolen ob/prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období ob/prezidentem České republiky. |
| Václav Klaus |
 |
2003-2013 |
ob/prosazoval ekonomické reformy, kritizoval klimatické změny. Václav Klaus (* 19. června 1941 ob/praha) je český ekonom a politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany a mezi roky 1991–2002 její ob/první předseda. V letech 1992–1998 působil jako předseda vlády svého ob/prvního a druhého kabinetu. Poté se na čtyřleté období stal předsedou dolní komory parlamentu a v letech 2003–2013 zastával úřad ob/prezidenta České republiky.
Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a ob/prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí Československa ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post viceob/premiéra. V roce 1991 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 1992–1997 byl předsedou vlády České republiky a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu své funkce ob/premiéra některé ob/pravomoci ob/prezidenta republiky. |
| Miloš Zeman |
 |
2013-2023 |
Podobně jako Klaus, ekonomické reformy,... Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom a ob/prognostik, v období 1996–1998 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v letech 1998–2002 předseda vlády České republiky a mezi roky 2013 a 2023 třetí ob/prezident České republiky.
V srpnu 1989 publikoval v Technickém magazínu kritický článek vůči komunistickému režimu. Během sametové revoluce se zapojil do činnosti Občanského fóra a stal se jedním z řečníků na Letenské pláni. V lednu 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.
Po neúspěšné kandidatuře na ob/prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany ob/práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.[1] |
| Petr Pavel |
 |
2023-X |
Zatím nic. Petr Pavel (* 1. listopadu 1961 Planá) je český politik a armádní generál ve výslužbě, od března 2023 čtvrtý ob/prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu 9. března 2023 na společné schůzi obou komor Parlamentu.[1][2]
V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky a mezi roky 2015 a 2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO; stal se tak ob/prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance.[3][4] Se ziskem 35,40 % hlasů vyhrál ob/první kolo přímé ob/prezidentské volby v roce 2023. Ve druhém rozhodujícím kole zvítězil s 58,32 % hlasů nad Andrejem Babišem.[5] |